Toto je povídka, za kterou jsem na http://prison-break.cz/ dostala 2. místo...:) Je sice hodně krátká, ale tak co už naděláme...:)
Blížil se chladný večer a Laura se procházela po ulici. Měla pocit viny, protože nedávno v záchvatu vzteku zabila svého otce. Zastavila se, ohlédla se a pokračovala dál v chůzi. V posledních dnech cítila velkou paranoiu. Pořád se ohlížela, jestli za ní nejde policista nebo federál. Podezřívala každého člověka. Neměla nikoho. Až na svou matku, která ji nesnášela. Podala v práci výpověď a živí se jen jablky ze stromu v zahradě.
O týden později
Laura vystoupila z vězeňského autobusu. Nehodila se sem. Žádná jí není hodna. Ona je přece právnička. Nebo byla? Co bylo, bylo. A nikdo to už nezmění. Ona se nezbaví pocitu viny a důkazů. Pokud by mohla být usvědčena z neviny, tak by nemohla žít s tím pocitem. Co ji k tomu přimělo? Snad to, že její otec ji mlátil za každé slovo, které řekla? Snad to, že její otec byl alkoholik?
"Hej, krasotinko, jaké je tvoje jméno?" přeměřila si ji svalnatá černoška s čelenkou ve vlasech. Laura se na ni podívala a šla dál do cely. Na posteli ležela malá postavička. Byla zakrytá až po bradu a prstem přejížděla po spojích cihel.
"Ahoj, ty jsi Laura?" bála se jí odpovědět.
"Ano." Sedla si ke stolu, vytáhla z ruksaku deník a začala si kreslit. Poté ji napadl bláznivý nápad. Možná až moc troufalý na její situaci. Uteče z vězení. Potřebovala by akorát trochu víc času.
Ahojky máš sqvělej blog !!!!!!!!! Fakt super!! Prosím hlasuj pro mě v soutěži o nej blog jeto na adrese : http://anyska-chriss.blog.cz/0712/1-kolo jsem tam jako Terulka strašě moc i předem děkuju ! pa pa =)