Je tu 1. díl mého 1. komixu. Možná moje komixy budou kratší, ale možná s to podstupem času zlepší.

Poprvé nastupuji do Veronovského školního autobusu. A nebyla bych to já, kdybych na první den do školy nezaspala. Tak tak jsem to stihla. "Opatruj se Ap!" zavolala na mě máma. Někdy je k nevydržení.

Máma musela samozřejmě poznat místní lidi a tak si pozvala tři vyvolené, které našla v seznamu. Každopádně s Kendrou jsem si jaksi nepadla do oka. Omylem jsem si dupla na nohu a ona spustila takový křik, že jsem zbledla ještě víc, jak to bylo možné. "To na mě nezkoušej. Jakékoliv výmluvy. To je právě to, co nesnáším!" nemohla pochopit, že to je omyl.

A hned, jak jsem přišla domů, tak se mi zachtělo na záchod. A kdo tam nebyl? Moje potrhlá máma povídající si s jejím novým objevem. "Ano, to moc dobře znám." Usmívala se jak měsíček na hnoji a loket za sebou. Budu mít sourozence? A hezky mi to zdůvodnila. "Až poznáš tu pravou lásku, tak uvidíš." Řekla, když jsme večeřely. "No jo, ale ty jsi těch pravých lásek měla milion." Zamračila se na mě a odnesla talíř umýt. Tak to chodí vždycky. Nechápu, proč nemůže týden vydržet bez chlapa.

Pak už jsem bohužel musela do práce. Dělám u sportu. Docela mě to baví. Jsem docela zvědavá s čím se mamka vytáhne až příjdu.

Přišla jsem z práce a mamka byla pořád ve stráži u svého nového objevu. Flirtovala, jak to dělá vždycky. Začne chlapovi říkat, jak je úžasný a pak on podlehne a podá se spárům mojí mámy. "Ap, ty ještě nevíš, jak se jmenuje že?" usmála se a naznačovala mi, abych nedělala otrávené obličeje. "Nevím. Pokusím se hádat. Jmenuje se stejně jako nějaký tvůj přítel?" usmála jsem se a máma se mě snažila probodnut očima. "Jmenuje se Ryan. Bež už spát." Pobídla mě. To znamená: Nech nás na pokoji, ať si můžeme zašpásovat.

A já zalehla. Zdálo se mi o mém novém seznámení. A taky o černovlasém klukovi s velmi bohatou rodinou. Je to znamení?
---KONEC prvního dílu---
Začátek se zdá možná celkem jasný. Máti potká chlapa, šťastná rodinka na věky věků - amen. Ale to ne. Ještě se to vytáhne.