close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

My Black Life - 2. díl

29. prosince 2007 v 18:49 | April |  My Black Life
:)

Ráno, když jsem se probudila, tak někdo zazvonil. Já jsem na sebe rychle naházela to, co jsem našla na zemi a šla otevřít. "Ahoj, já jsem Mallory. Ty jsi April že?" byla trochu zvláštní. Taková…jak bych to řekla…bez vkusu. "Jo, jsem. Proč?" podávala mi ruku. "No jsem si řekla, že bys tady měla mít nějakou kamarádku. Tak jsem se podívala ze školního autobusu, kde bydlíš a stavila jsem se." Docela hodná holka.
Trošku jsme probraly místní drby, sice spíš ona mi je říkala. Taky mi dávala rady, kdo je dobrej a kdo špatnej. Říkala, že si mám dávat pozor na Macuritia Montyho. Dokáže být pěkně cholerickej. Pak se Mallory podívala na mobil, kolik je a musela už jít.
Jak jsem šla zaplatit účty, tak před domem stál nějaký kluk a zavazoval si tkaničku. "Čau cizáku, kdo seš?" zvedl hlavu a podíval se na mě. Byl docela hezký. "Macuritio Monty, ale říkej mi Marc. Kdo jsi ty?" skousla jsem si ret. Cholerik! Cholerik! Mi pořád tikalo v hlavě, ale neznám ho, tak nemůžu posoudit ne? "April May June, ale klidně mi říkej Ap." tak jsme si povídali. Spíš o hudbě. On má také rád Linkin Park jako já. To je dobré.
Tak jsem ho pozvala domů. Mamka seděla na židli a dívala se do blba. To dělá pořád. Nikdy nevnímá. S Marcem jsme si povídali o všem možném. Byl docela v pohodě. Ani jednou se nezdálo, že by mohl nějak vybuchnout, ale zdání klame. I když dneska ne.

"Marcu? Jsi lechtivý?" cukaly mu koutky. "Ne." Vždycky poznám, když mi někdo o něčem takovém lže. "Kdybys řekl jo, tak by to bylo rozumnější." A začala jsem ho lechtat.
Ukradla jsem mamce z její "tajné" skrýše kapku lihovin. Alias flašku vodky. S Marcem jsme se napili a pak si zatancovali na staré hity. A já skončila v posteli…sama.
Probudila jsem se s kručícím žaludkem. Bolela mě hlava. Tak jsem si dala aspirin a hotové mražené jídlo s beztak prošlou lhůtou.
Pak jsem zaslechla jakýsi podivný zvuk podobný chrapotu. Ryan! Pustila jsem si televizi a on se vzbudil. "Ahoj Ap. Jaktože nespíš?" ještě být ke mně milej budeš? Uhodl jsi. Nebudeme kamarádi. "Měla jsem hlad. Otázkou zůstává, co tady děláš ty?" pokoušela jsem se ho probodnout pohledem. "Tam máš nůž, jestli mě chceš zabít. Očima to neuděláš. Tvoje mamka mě pozvala a nabídla mi, že bych tady mohl přespat, protože mi ujel poslední autobus. "Aha, ale víš moc dobře, že se mezi ideální rodinné vtahy plést nesmíš?" zatvářila jsem se světácky. "Ideální? Tomuto říkáš ty ideální?" pak si skousnul ret. Pochopil, že urazil můj rodinný postoj. "Co si to dovoluješ ty kreténe?! Okamžitě vypadni z našeho neideálního prostředí!" vykopla jsem ho ven.
Co mi nejvíc pomáhá na odreagování? Cvičení.
Pak jsem zavolala Mallory. Řekla jsem jí vše, od začátku až do konce.
---KONEC---
Omlouvám se, že někdy k fotkám napíšu sáhodlouhý komentář, ale nechce se mi zaplácávat paměť tolika fotkama...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.