:)

Šla jsem s Mallory a Marcem ven. Máma byla na mobilu nedostupná a v práci mi ji nechtěli dát, protože měla moc práce. Tak jsem se jí nemohla zeptat, jestli můžu ven. Tak jsem se vytratila. A když jsem se vracela tak co? Přistihla mne. Vynášela odpadky a já se snažila se jí nějak vyhnout. "April? Kde jsi byla? Jsou 4 hodiny ráno." Řekla to docela s klidem. "No, já jsem byla u Mallory." Snažila jsem se vykroutit z toho, že jsem byla i s Marcem a ještě k tomu v Hrobce, která je prolezlá feťáky víc jak…nevím co… "A vracíš se teď? Dokážeš si představit, jaký bylo tady sedět a čekat, kdy mi zavolají, že jsi v márnici? Nedokážeš. Tak mlč." Docela jsem se styděla. Ne za to, že jsem utekla, ale že máma měla o mně velký strach.

"Mami, moc se omlouvám." Řekla jsem, když jsme se cpaly lupínky. "To je dobrý. Všimla si si na mně něčeho nového?" pozorovala jsem ji. Vlasy! "Ty máš nové vlasy! Kdo ti je stříhal?" vyndala si lžíci z pusy a pravila: "Sestra od Ryana. Je kadeřnice. Mohla by si k ní zajít." Skousla jsem si ret. V hlavě se mi odehrála ta včerejší hádka. "Už jsem se dohodla s Mallory, že mě obarví na hnědo." Máma vzdychla. "Ta zrzatá ti tak moc slušela." Podívala jsem se na ni, jako na blázna. "Vypadala jsem jako šprt. Brýlatá, pihatá zelenoočka. Ještě jsem tenkrát nosila takové ty zelené šatečky. To už jsem tuplem vypadala, jako šprtka. Chci být hnědovláska." Máma se usmála a přikývla. "Já jsem si to trochu nechala nabarvit na zrzatoblonďato. Je to hezký?" já jsem přikývla, hodila misku do dřezu a šla spát.

Došla jsem ze školy. Mám samé jedničky. A Mallory mě o odpoledňáku nabarvila. Máme dvě hodiny volna, tak mi to ještě stačila vyfénovat. Sluší mi to?

Dala jsem si sendvič s lančmítem. Moje milované jídlo. Když jsem šla dát lančmít do ledničky, tak jsem si všimla sedátka na dítě. "Mami?!" zakřičela jsem. Ale nikdo nebyl doma. Šla jsem teda se podívat nahoru, jestli máma třeba není v bezvědomí.

Toto jsem viděla, když jsem vstoupila do jejího pokoje. Co asi dělali. Potichu sjem šla do mého pokoje.

Zahrála jsem si SimCity. Pořád jsem na to myslela. Je to tak nefér. Kdy se máma začně věnovat jenom mně? Nikdy se o mně pořádně nestarala, protože byla pořád s přítelem. Musela jsem se učit sama. Je toto spravedlnost?

Když se setmělo, tak byli na zahradě a máma mu visela v náručí. Asi ho má opravdu ráda. Jak ji znám, tak…toto dělá každému. Nemůžu si být jistá. Je to zapeklitá situace. To můžu říct s klidem.

Pak jsem sešla dolů dojíst si ten sendvič a oni se tam líbali. Vzala jsem si to radši nahoru.

Pak jsem šla spát.
---KONEC---
Doufám, že se Vám to líbílo...:) Váš názor můžete vyjádřiv v anketě...:P
ahoj, na mém blogu se mužeš přihlásit do SONB, určo to udělej, máš pěkný blog:))