close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Občanská Válka - 2. díl

29. prosince 2007 v 19:17 | April |  Občanská Válka
Tento díl je kratší než ten předchozí...ono to možná bude tak, že to, co vypráví Any bude delší, jak to Willovo...:P

"Wille, proč kulháš?" podíval se na mě Artie. Já jsem se na něj podíval jako na blbce a odpověděl:
"Cítím se, jako kdybych měl v botách zapichnuté hřebíky." Rozvazujíc si tkaničky jsem musel obětovat moje dlouhé nehty. Líbí se mi, ale někdy nevydrží moc dlouho. Po sundání bot jsem se podíval na paty. Celé od krve. Podívám se na boty. A není to pravda? Mám v botách zapichnuté hřebíky. Jako naschvál. Ale možná to je naschvál. Moje milovaná Tiffany.
"Kdo to mohl být?" Jimmy se pokoušel hřebík vyndat. Moc se mu to nedařilo.
"Tiffany Charlotta Elizabeth Thirt. Jelikož je dost pomstychtivá a já jsem ji poslal ke staré Parkerové, tak mi zapochla do bot hřebíky. Ale počkejte co udělám já. Ustřihnu jí pramínek vlasů. A zrovna vzadu, ať to jde dost vidět. Chudák malá." Hřebíky z botů jsme společně vytáhli Artieho trsátkem. Má štěstí, že je železné.
"Ale ona se zdá docela v pohodě. Sedím za ní." Pronesl Artie.
"No ona je v pohodě. Až na to, že je křesťanská punkerka s pomstychtivostí v krvi. Navíc někdy je dost protivná. Podle toho, jakou má náladu. A umí dost kopat do holeně." Nazul jsem si boty, ale jelikož paty dost bolí, tak jsem s kamarády zavítal domů. Helena s taťkou jsou v práci. Helena se vrátí někdy v osm a taťka tak v sedm.
"Any?!" zakřičím na celý dům.
"Spím!" ozvalo se ze shora.
"Spí? Teď?" povytáhl obočí Jimmy.
"Jo, udělala si svůj bio oběd a teď musí spát. Má dost dobrou životozprávu. Ta nikdy neumře." Vytáhl jsem z lékárničky náplasti a s Artiem a Jimmym jdu nahoru. Mám dost dobrý pokoj. Černě vymalovaný, rudé skříně a na jedné stěně je namalovaný velký červenošedý pentagram a na druhé zase obrácený kříž.
"Dej tam nějakou hudbu, ať tady není takový ticho." Kývnul na mě Artie. Dám do věže Cradle of Filth a trochu to zhlasím.
"Kterej kretén!" z vedlejšího pokoje se ozval odporný křik. A hned dupot.
"Williame! Já chci spát, takže bys ty svoje sračky mohl trochu ztišit!" ve dveřích byla jenom v tričku a kalhotkách. Nohy má hezký, to se musí uznat. Až na to, že na nich je velká záplava pih. Zrudla jako jahoda a kluci na ni udiveně zírali. Přece jenom tak hubený nohy se každý den nevidí.
"To denodenně strávíš hodiny na rotopedu, nebo to je tou bio stravou?" řekl s otevřenou pusou Artie. Tiffany se na něj podívala jako (proč jak) na úchyla a šla do pokoje, kde se za chvíli ozvali Sex Pistols.
"Ona musí být anorektička. Má šíleně kostnatý nohy." Jimmy se posadil na zem a vytáhl krabičku cigaret.
"Není. Ona je proti hubnutí. Vlastně je proti všemu. Proti drogám, proti terorismu, proti hubnutí, proti testování na zvířatech…je fakt psychózní." Vzal jsem si od Jimmyho cigaretu a zapálil si ji.
"Je. Jo ale co jsem to chtěl. V sobotu tady budou ty začínající metalový kapely. Nepůjdeme tam? Vstupné dvacet dolarů." Oznámil Artie, který ležel na zemi a pokuřoval. Pořád se díval do stropu.
"Jo, já bych šel, ale v pátek je ta Kennyho oslava. Nevím, jestli budu v pohodě." Jimmy se na Artieho taky divně díval.
"Nechcete sem dotáhnout Any? Ať je sranda. Můžeš jí ustřihnout ten pramen." Povytáhl jsem obočí a šel k Tiffany.
"Obleč se a pojď za náma, ať tady tak nesedíš a nekreslíš si." Opřel jsem se o futra.
"Jo, přijdu." Odpověděla neurčitě. Já jsem se vrátil zpátky ke klukům. A asi minutu po mém příchodu k nám zavítala Tiffany v úzkých džínách a černém tričku s červeným nápisem DEAD!.
"Máte tady smrad." Zavřela dveře a otevřela okno.
"To jako myslíš cigarety?" zeptal se Jimmy povytahující obočí.
"Ne, to myslím tu stěnu." Obrátila oči v sloup a sedla si na mou židli.
"Asi by jsi s náma nechtěla na začínající metalový skupiny." Zeptal se Artie.
"Asi určitě ne. Metal nesnáším." Vzdychl jsem a potáhl si cigarety.
"Jsi asi hodně nesnášenlivý člověk co?" zeptal se Jimmy.
"Jsem." Otáčela se na židli a prohlížela si můj pokoj. Nemám tady moc pořádek, ale asi ji zaujal ten obrácený kříž. Nedívala se na něj s láskou. Na krku se jí kýval stříbrný ukřižovaný Ježíš. Nepřipadá mi moc logický si vystavovat mrtvého Ježíše. Proč si křesťani na krk nedají třeba malé Jezulátko? Mezitím Artie pohrávající si s trsátkem pronesl:
"Příjdeš na naši zítřejší zkoušku? Tady Jimmy je bubeník." Pořád se díval na její nohy.
"Jo, ale v kolik je? A co vůbec hrajete?" pořád se pohrávala s prsty.
"Ve tři. U nás. Hrajeme punk-rock a místy metal." Tiffany se zamyslela přikývla a odešla.
"Artie? Proč ses pořád díval na její nohy?" předběhl mě Jimmy.
"Hubený jsou." Pak se podíval na hodinky a pravil: "Kluci, já budu muset jít. Dneska má přijít babička. A víte, jak to chodí v naší rodině." Na toto bych moc nevsázel. Artie se vždycky vymlouvá na babičku.
"Já bych ale měl jít taky. Máma cosi říkala o tom, že půjdeme nakupovat." Jimmy si skousl ret a obrátil oči v sloup.
"Jo, tak já vás půjdu vykopnout. Večer buďte na netu." Řekl jsem jim, když jsem odemykal dveře. Když už odešli, tak jsem zavítal já do Tiffaniného pokoje.
"Ty jsi do Artieho zamilovaná?" zeptal jsem se, když jsem vstoupil do dveří.
"Ne, proč bych měla?" podívala se na mě se svýma zasklenýma očima.
"Připadala jsi mi nervózní." Tiffany se rozřehtala a zavřela za mnou dveře. Ty holky musí být blbé.
V kuchyni vyhrabu nůžky a strčím se je do kapsy. Se záminkou, že se jí chci na něco zeptat.
"Any? Můžu se tě na něco zeptat?" seděla na otočné židli u počítače. Přišel jsem k ní a naklonil se k počítači.
"Ptej se." Pípla.
"Co si myslíš o Artiem?" pomaličku vytahuji nůžky.
"Nevím, že má dobrej hudební vkus. A taky vlasy má moc dobrý." Pořád se dívala na monitor, což byla dost velká výhoda. Nenápadně vezmu jeden pramen a šmik.
"No nic. Budu muset." Asi něco zaslechla. Pokoušela si nahmatat vlasy, ale až spustila křik, tak jsem byl zamčený v pokoji. Dám na pramen gumičku a schovám ho. Někdy se možná bude hodit.
Dupot. Následuje bušení na dveře a výhružné nadávky. To je typické.
"Ty hnusnej blbej kreténe!" a křičela pořád a pořád a pořád.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siria Siria | Web | 29. prosince 2007 v 21:58 | Reagovat

To bude Maruška. Já to cítím v každičké kosti svého těla.

A neříkej, že ne! Si to přiznej. Zrzka, pihy, hubená. Proč není tlustá? No? Protože je to začínající Maruška. A to chování. Ombig

Jinak Will je celkem dobrej. A co já si pamatuju (četla jsem to tak před hoďkou), tak se mi nezdál tak Gary Stueovskej :P

Ale chce to nějakej popis,aby sem si je já a ostatní mohli představit.

Já nevím...máš takovej odvážnej až namyšlenej styl psaní.Není to (pro mě) moc sympatický. Všimla jsem si toho i u jiných povídkách. Jsem objektivní. Jak kdybych tě neznala. Vůbec to tak nemusíš myslet, ale na mě to z toho psaní "křičí".

Jsou to zatím dvě nic neříkající kapitoly. Nevím jak ty, ale já tam nevidím pointu. I kdy asi tady ani žádná být nemá :)

2 April April | 29. prosince 2007 v 22:18 | Reagovat

v OV pointa asi ani nebude...a Maruška? to ne...to fakt ne...uvidíš v dalších kapitolách...škola, kroužky apod...:) možná vzhledem...:P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.