close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Runaway - 2. díl

29. prosince 2007 v 19:13 | April |  Runaway
A je tu druhá kapitola...vím, že to jde hodně rychle za sebou a říkáte si, že jsem to určitě odněkud zkopírovala...to je pravda, ale zkopírovala jsem to z mého laptopu (windows 95...:D:D) :D

,,Georgio! Už je 8:00!´´ pohotově jsem vstala a převlékla se do nachystaného oblečení. Vlasy jsem si vehnala do dvou copů a vyčistila si zuby.
,,Babi? Kde vůbec to studio je?´´ zeptala jsem se jí když jsem rychle jedla toast.
,,Kousek. Dvě ulice odtud. Půjdu s tebou.´´ odpověděla mi babička. Já se uklidnila, dojedla toast a zapila ho pomerančovým džusem. Poté se babičla obula do svých tenisek a já do svých Conversek (sice to nejsou od značky Converse, ale já všem takovým tak říkám) . Pak jsme šli opravdu dvě ulice a byli jsme před budovou s nápisem Silverman´s studio. Vstoupili jsme a hned nás zastavila sekretářka.
,,Kdo jste?!´´ vyjekla na nás.
,,Georgia.´´ odpověděla jsem. Sekretářka ustoupila a my šli dál. Na konci chodby byly dveře s nápisem Silverman, tak jsme zaklepali. Po tom, co se ozvalo ,,dále´´, tak jsme vstoupili.
,,Georgio. Jsem rád , že jsi tady tak brzy. Už náš skladatel složil písničku. Jmenuje se It´s my live. Přečti ji.´´ kývnul na zašedivělého pána, který měl v ruce sešit. Začal zpívat písničku, která se mi moc líbila. Nebyla vůbec o lásce. Byla o mém já. Včera jsem totiž panu Silvermanovi dala můj deník. Byla o tom, jak jsem neoblíbená a nemám své vlastní rodiče. Nikomu se nelíbím a tak dále.
,,A budu mít nějakou skupinu, která se mnou bude jezdit po koncertech a nahrávat písničky? Jestli ne, tak já umím hrát na kytaru, tak-´´ pan Silverman mě zastavil.
,,O to už jsem se postaral. Vybral jsem několik talentů, kteří se chtěli proslavit a ti budou hrát s tebou. Bude ale potřeba, abyste nějaký ten čas pobyli spolu abyste vycházeli. Ty budeš hrát na tu kytaru, na baskytaru Michael Köln, druhou kytaru Sandra Friday a na bicí Bobby Yellow. Michaelovi je 17, Sandře 14 a Bobbymu 15. Jsou opravdu dobří. Budou se ti líbit. Navíc jsou blízko tvému věku, takže byste měli vycházet. Kosmetičky jsou připraveny. Ne že by jsi nebyla hezká, ale musíme udělat nějakou tu radikální změnu. Kadeřnice také. Bez urážky, ale máš až moc husté vlasy. Něco s tím uděláme. Tak. Dáme se do práce?´´ domluvil a já nevěřila svým uším.
,,A to jste zvládnul za celý den?´´ dívala jsem se na něj jako kdyby spadnul s Jupitera.
,,Ne. To už jsem měl nachystané, ale skupinu jsem pro tebe vybíral celou noc. Tak. Teď pojď se mnou. Babička může zůstat tady.´´ babička si sedla na židli.
,,Ne že mi z Georgii uděláte panenku Barbie.´´ usmála se na něj.
,,Nebojte. Jimmy, až tady bude Mickey, Sandra a Bob, tak jim řekni, že jsme v maskérně. Zaveď je tam ano?´´ Jimmy přikývnul a pak jsme odešli někam do neznáma. Trochu jsem se bála. Pak jsme dorazili do maskérny. Byly tam dvě paní, které měli v rukách kartáče na vlasy, líčidla a všelijaké možné věci, které ani nevím jak se jmenují.
,,Začnu já.´´ řekla ta s těma kartáčema. Posadila si mě na křeslo a začala mě česat, což jí šlo moc těžko. Po usilovné námaze to vzdala a radši mi umyla vlasy a dala mi na ně rozčesávadlo. Po rozčesávání (což jí šlo moc hezky) mi začala stříhat vlasy. Pořád nadávala, že mám až moc husté vlasy a stříhala jednu kudrlinku po druhé. Já se jen dívala jak dopadají na zem. Jak dostříhala, tak mi začala experimentovat s vlasy. Pak nastala minuta ticha. Ta paní mě postavila před zrcadlo a já nevěřila svým očím. Vlasy jsem měla obarvené na hodně černo a úplně vyrovnané. Možná jsem na pár minut umřela a pak vstala z mrtvých, protože jsem tam stála jak přikovaná a nikdo se mnou nehnul.
,,Příště mi dejte nějakou modelku, kterou potřebuje jen prostříhat. Mám mozoly na rukách!´´ odhodila kartáč k zrcadlu a skácela se na křeslo. Pak ta druhá paní si mě posadila na druhé křeslo a začala mě patlat různými líčidly. Taky nadávala, ale na to, že mám suchou pleť a nedá se na ni pořádně dát make-up, ale pak jí to začalo jít. Jen jsem viděla jak bere stíny, tušky, rtěnky a všechno možné co se dává na obličej. Pak mě také postavila před zrcadlo.
,,To jste si nemohli vybrat lepší vtip než to, že tam postavíte nějakou holku?´´ sáhla jsem na zrcadlo, ale nebyla to jiná holka. Byla jsem to já. Georgia Harleyová.
,,Tak. Dílo dokonáno.´´ poté, co řekla tuto větu kadeřnice, přišla nějaká hnědovláska.
,,Ahoj Sandro. Toto je Georgia. Ta třináctiletá zpěvačka. Kde máš Mickeyho a Boba?´´ zeptal se pan Silverman.
,,Tady, ale říkají, že maskérna je pro baby.´´ obrátila svoje modré oči a otevřela dveře, kde stáli dva kluci. Jeden byl modrooký brunet a druhý hnědooký blonďák.
,,Tak tady ten blondýn je Bob a ten brunet je Mickey.´´ pozdravila jsem je a oni na mě s údivem zírali. No ne spíš na mě, ale na moje namalované oči. Musím uznat, že to maskérka trochu přehnala.
,,Už jsem sehnala ubytování. Budeme týden bydlet na okraji New Yorku. V hotelu Omikron.´´ řekla Sandra.
,,Tak. Georgio. Běž za tvojí babičkou a řekni jí, že si jdeš pro věci a týden s ní nebudeš.´´ utíkala jsem spletí chodeb až jsem došla k sekretářčině budce. Tak jsem se zorientovala. Šla jsem chodbou dál a pak doleva. Tam jsem uviděla dveře s nápisem Silverman. Vstoupila jsem.
,,Babi. Já si jdu pro věci. Týden budu se skupinou. Nevadí ti to?´´ zeptala jsem se jí zatímco ona na mě vyjeveně zírala.
,,Nevadí, ale. Jsi moc krásná. Tady mám klíče. A zrovna mi volali na mobil, že mi v nemocnici vyměnili složky. Já mám před sebou ještě hodně času.´´ usmála se na mě a dala mi klíče od domu. Já vyběhla z kanceláře a běžela domů. Rychle jsem odemkla a vběhla domů. Tak jsem si naházela věci do báglu a běžela zpátky. Tam jsem objala babičku na rozloučenou a pokoušela se dostat do maskérny. Během toho jsem potkala spoustu lidí. Chlápka co se pokoušel učesat, slečnu, která pořád říkala sakra a nakonec psa. Jak jsem čirou náhodou trefila, tak jsem otevřela dveře a vpadla do maskérny.
,,Jsem tady!´´ vykřikla jsem zadýchaně.
,,Nemohla jsi trefit?´´ zeptala se Sandra.
,,Ne. Potkala jsem chlápka co si pokoušel učesat hlavu, slečnu, která pořád říkala sakra a nakonec psa. Naštěstí jsem trefila. Sice nevím jak, ale to je detail.´´ Práskla jsem sebou na křeslo odkud mě kadeřnice hned vyhnala a posadila si tam Sandru.
,,Sandru nemusíš česat. Ta bude hezky zapadat do skupiny tak jak je, ale učeš Boba. Má to nějaký moc ulízaný.´´ rozkazoval pan Silverman ,,Jo a Georgio. Říkej mi Steve a tykej mi. Ať to nevypadá, že se neznáme.´´ teda musím uznat, že pan…teda Steve je větší organizátor než babička.
,,Jo a budeme skupina, nebo to bude třeba jako u Avril Lavigne?´´ zeptala jsem se.
,,Jak se dohodnete vy. Na toto už nemám vliv.´´ pokrčil rameny Steve.
,,Já bych teda chtěla abychom byli skupina, protože takto se proslaví jenom Georgia a ostatní budou v tahu.´´ řekl Mickey.
,,Já taky. Nechci všechnu slávu pro sebe.´´ pípla jsem.
,,Tak asi budeme skupina. Co ty na to Bobe?´´ Bob přikývl, ale tím si rozcuchal celý účes a kadeřnice musela začít odznova.
,,A jak se budeme jmenovat? Já bych dal Faraway.´´ ozval se znova Mickey.
,,Ne. To bude vypadat, že jsme fanouškům daleko. Spíš Twincest.´´ jekla Sandra. Všichni ze skupiny se ušklíbli.
,,Tady nejsou za prvé žádní sourozenci a za druhé ani jeden na sebe nejsme pevně vázáni.´´ pípla jsem.
,,Runaway.´´ zamumlal Bob.
,,To jde.´´ řekli jsme všichni tři zároveň.
,,Tak. Jste asi pochopitelně domluvení. Na ten týden vám dám práci. Naučíte se první písničku. Je ti píseň o životě Georgii. Jimmy pak bude skládat dál a dál až z toho bude album. Až se to naučíte, tak nahrajeme CD. Po tom týdnu přijde redaktor časopisu Teenagers a vy budete obětí novináře. A pak doufejme, že se vaše CD ujme, ale punk-rock lidi zajímá.´´ pronesl Steve, zatímco kadeřnice dokončila Boba.
,,Pokud se ti to zkazí, tak za mnou nechoď.´´ poučila kadeřnice Boba. Pak vstal a účes mu spadnul do nějakého vabčího hnízda, které podle mě nevypadalo moc špatně.
,,Lily, nechej to tak.´´ uklidňoval ji Steve.
,,Tak. Nejedeme na hotel?´´ zeptala se Sandra.
,,Jedem. Ať se naučíme písničku. Ať máme všechno to učení co nejdřív z krku.´´ tak jsme vyrazili. Jak jsem posléze zjistila, tak Sandra, Mickey a Bob mají bágly u sekretářky v budce. A pak jsme jeli Steveovým autem do hotelu. Měl 4 hvězdičky, z čehož jsem byla šťastná až na půdu, ale nejsme tady abychom se celý den váleli v bazénu, ale abychom se učili It´s my live. Já mám práce víc jak ostatní. Já se musím naučit slova a akordy. Pak jsem se vzpomněla, že nemám kytaru.
,,Já nemám kytaru.´´ zajíkla jsem se.
,,O to už jsem se postaral. Budeš mít elektrickou kytaru. Nevadí ti, že je černá s lebkami?´´ já zakroutila hlavou. Pak jsme se ocitli v hotelu. Měli jsme nejlepší pokoj. Všechno platil Steve, ale my mu to potom vrátíme z CD. 50 na 50. Asi. Hned jak jsem uviděla postel, tak jsem nehleděla na to jestli jsem oblečená nebo ne a zapadla mezi polštáře a usnula.
Den třetí
,,Georgio. Vstávej. Jdeme na snídani.´´ řekl mi někdo koho jsem nebyla schopna bez svých brýlí rozpoznat.
,,Kolik je?´´ zamumlala jsem z pod polštářů.
,,Půl osmé pryč.´´ ten dotyčný mi podával brýle. Hned jak jsem si je nasadila, tak jsem hned věděla kdo to je. Sandra.
,,Já nechci jíst. Já chci spát. I když.´´ pípla jsem. Hned jak jsem se zvedla z polštářů, tak jsem si myslela, že budou celé černé a červené a všemi barvami co mám na obličeji hrající, ale opak byl pravdou ,,Vy jste mě odlíčili? Nebo ten make-up vydrží i přes tyto extrémní podmínky.´´ zeptala jsem se sledujíc polštáře.
,,Jane ti dala ještě speciální olej. Ten udrží make-up i jak ty říkáš v extrémních podmínkách i tři dny.´´ chvíli jsem uvažovala kdo je Jane, ale pak mi to došlo.
,,Aha. Tak jdeme na snídani?´´ podívala jsem se na Sandru.
,,Hned jak se učešeš a vyčistíš zuby a umyješ a převlečeš.´´ Sandra mě začala zvedat z postele a podala mi všechny potřeby, které budu potřebovat k následujícím věcem co budu dělat příští minuty. Ochotně jsem věci přijala a šla vykonat ranní potřeby.
Po domytí, dooblečení, dočištění a doučesání (to mi trvalo snad věčnost než jsem je rozčesala) jsem šla do vstupní haly našeho apartmá, kde čekali kluci a Sandra.
,,No to je dost.´´ zaprotestoval Bob.
,,Jsem se ještě musela vysprchovat. Včera jsem to jaksi nestihla.´´ snažila jsem se zachovat aspoň kus mé cti.
,,Tak jdeme? Mám příšerný hlad.´´ zaskuhral Mickey.
,,Jo, ale nejdřív si vezmi jiné boty.´´ odpálkoval ho Bob a díval se na jeho chlupaté lví papuče. Mickey zčervenal a okamžitě si vzal tenisky značky Adio a ušklíbl se jako že je rád, že je rád. Tak jsme šli na snídani. Byla úplně mňam! Dala jsem si čokoládový croisant a jelikož mi nikdy nestačí jeden, tak jsem si vzala druhý, třetí, čtvrtý a měla jsem dost (aspoň na hodinu). Zapila jsem to čajem a všichni na mě udiveně zírali, že toho tolik sním a vypiji (to znamená 0,7 litru čaje). No co? Mám ráda jídlo. Sandra asi ne, protože skončila u půlky rohlíku a kapkou kávy. U Boba a Mickeyho jsem to ani nepočítala (vypadalo to podobně jako u mě). Tak po snídani jsme se šli učit. Já zkoušela zahrát úvodní akordy It´s my live, ale jaksi mi to nešlo (nemohla jsem dojít na to jak se hraje akord Ami3). Sandra mi naštěstí pomohla, ale pak jsme přišli na to, že se to dá nahradit obyčejným Ami. Tak se nám to dařilo, ale Bob pořád nemohl chytnout ten správný rytmus. Pořád tam něco vyťukával, ale po chvíli mu to začalo jít. Tak jsme zkoušeli a zkoušeli až jsme se dostali ke konci. Zpívání. Tak jsme začali. Celou předehru jsem se soustředila plně na to, že až se nějak proslavíme, tak to bude můj denní rituál. A pak jsem začala zpívat. Došla jsem na to, že to zní docela dobře. Pak nás popadl vztek, protože nějak blbly repráky. Tak jsme se na to vykašlali a šli do bazénu. Pořád jsem měla strach, že se mi budou smát za moje jednodílné plavky, ale bylo jim to úplně jedno. Myslela jsem si, že Sandra bude mít úplně stylové dvoudílné plavky, ale opak byl pravdou. Sandra měla vybledlé jednodílné plavky. Klukům to bylo jedno. Tak jsme naskákali do bazénu a začali jsme blbnou dokud nás jedna stařenka nenapomenula, že její pes si vytrpí klid. Měla jsem chuť toho psa utopit, protože jsem se právě rozdováděla. Pak jsem si vzpomněla na můj make-up, ale brzy jsem se uklidnila, protože mám ten prazvláštní olej. Tak kvůli stařence a jejímu pejskovi (o kterém jsme se posléze dozvěděli, že je výstavní) jsme šli hrát kulečník. Já ho samozřejmě neuměla, ale Bob mě to brzy naučil. Jde prakticky jenom o to abych dala kuličky do dírek. Primitivní. Tak jsme se vyhráli až nastala doba oběda. Jak jsem se uviděla v zrcadle, tak jsem se málem rozbrečela smíchy. Make-up s prazvláštním olejem nevydržel nátlak chlóru a vody a úplně se rozpustil, tak jsme se Sandrou po obědě polovinu času, který jsme chtěli obětovat dalšímu učení, věnovali líčením. Ona mě nalíčila úplně parádně a já ji také, ale ne parádně, ale úplně divně. Jí se to ale líbilo (co se jí mohlo líbit na nestejně namalovanýma očima to nepochopím). Pak jsme se zase učili. Jak nám to začalo jít, tak jsem zkoušela zpívat bez papírů, ale vyloudila jsem jenom refrén a trochu první sloky, tak jsem radši zpívala s papíry. No a pak nastal čas večeře. Po večeři jsme všichni tři šli k baru, kde jsme si povídali až do aleluja. Pak jsme zaslechli zvonící hodiny a uviděli ručičky, které obě ukazovali na číslo 12. Tak jsme šli spát (já se už osprchovala a převlékla do pyžama).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.